6 zásad bezpečnosti při pálení biouhle
Text: Vilém Řiháček
Biouhel je prospěšný půdě a zabraňuje klimatické změně, ale při jeho pálení můžete udělat pár chyb. Těch byste později mohli litovat nejen vy, ale také třeba partner či partnerka, kteří budou mít stěží pochopení, až budete vysvětlovat, že uspořená částka na nový gauč jaksi padla na zbytečný výjezd hasičů.
Pojďme si tedy ukázat pár základních tipů a triků, jak zachránit planetu bez zbytečných výdajů, úrazů a negativních emocí. Při popisu doporučení se budeme držet předpokladu, že biouhel pálíme v běžných otevřených pecích typu kon–tiki, oregon a podobně.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
Hasiči jsou tu od toho, aby hasili, to je evidentní. Je také pravda, že plameny je třeba včas uhasit, aby vznikl biouhel a nikoli popel. Potud by přivolání hasičů možná dávalo smysl. Potíž je ale v tom, že hasiči by měli hasit požáry a pokud nejedou k požáru, mohou vám svůj výjezd naúčtovat.
Pokud tedy někdo například vidí nad vaší zahradou kotouče dýmu ze špatně prováděné pyrolýzy a splete si to s požárem, můžete být přivolanou návštěvou hasičů být nepříjemně překvapeni, přestože jste jinak společenský člověk. Jak se tomu vyhnout?
Je to snadné. Krajský Hasičský záchranný sbor za tímto účelem zřídil on-line nahlašovací formulář, jehož vyplnění vám zabere pár vteřin. Do formuláře zadáváte mimo jiné své telefonní číslo. Pokud je z takto předem zaevidovaného místa hlášen požár, bude vám operační středisko hasičů volat, zda je všechno v pořádku nebo zda skutečně vypukl požár. Vy tedy můžete v klidu pálit uhel, zatímco hasiči se budou věnovat naléhavějším věcem než nezvaným návštěvám biouhlířů.
A pokud platí zákaz zakládání ohňů, což se zřejmě v suchých létech bude stávat čím dál častěji, platí tento samozřejmě i pro pálení uhle.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
2. Správné umístění pece
Začneme takovým haiku:
Pec
je žhavá
věc.
Hezké, že? A pravdivé. Proto se vyplatí nad umístěním pece popřemýšlet. Když pec zapalujeme, nemusí nám dojít, že z ní později budou šlehat několikametrové plameny a nad nimi ještě daleko vyšší sloup žhavých plynů. A pokud do toho foukne vítr, bude naše žhavé tornádo vychýleno do strany.
Nikdy proto neumísťujme pec pod stromy ani do jejich blízkosti. Živým stromům mohou vlivem teplotního šoku odumřít větve, případně může dokonce vzplanout, nebylo by to poprvé (Ex 2,23-4,18). Podobné je to s jinými hořlavými věcmi jako je dřevěná kůlna nebo třeba polystyrenová izolace domu.
Pozornost si ovšem zaslouží i podklad, na který pec umísťujeme. Žhavé dno totiž do půdy zpravidla vypálí svůj otisk, který tam ještě nějakou dobu bude zřetelný. Navíc existuje fenomén takzvaných podzemních požárů, kdy se vám může zdát, že máte vše pod kontrolou, a zatím někde pod zemí po vašem odchodu doutná suchý kořen, od kterého může později zahořet třeba celý les.
Pokud je to tedy možné, podložte svou pec něčím nehořlavým, aby byla mezi jejím dnem a podkladem vzduchová mezera.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
3. Nepálit sám
Tato zásada bývá často podceňovaná a takový osamocený biouhlíř se pak může dostat do obtížně řešitelných situací. Ani v případě, že jeden člověk u pece se zdá být tak akorát, by neměl být uhlíř při pálení sám. Profíci to řeší tak, že pálí sice každý u své pece, ale ve skupině, kde na sebe navzájem vidí. V případě potřeby tak může jeden uhlíř zaskočit za jiného, který si nutně potřeboval “něco zařídit”. A věřte, že se to stává docela často. Druhou možností je, že kolega či kolegyně se věnuje nějaké jiné činnosti, ale je na dohled nebo alespoň poblíž a na telefonu. Ať už je to nečekaná potřeba toalety, drobný úraz, delší telefonát nebo třeba nedejbůh šiřící se oheň, přijde vám asistence vhod častěji, než by se na první pohled mohlo zdát.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
4. Mít vždy po ruce vodu
Mít po ruce vodu na uhašení ohně se zdá být jako samozřejmost, nicméně je velmi důležité mít vodu skutečně nachystanou k okamžitému použití. Ať už hasíte hadicí, konvemi nebo jinak, buďte již na začátku pálení připraveni kdykoliv sáhnout po pohotovostním zdroji vody. Když nastane průšvih, může jít i o vteřiny. Riskovat požár se zkrátka nevyplácí.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
5. Ochranné pomůcky
Ruce máme jen jedny. Oči taky. Vlasů máme (někteří) sice hodně, ale většina vlasatých lidí si v podstatě přeje, aby to tak zůstalo. Protože plameny v otevřených pecích mívají k šesti stům stupňů, stačí malá chvilka neopatrnosti nebo letmý dotek rozžhaveného kovu a úraz je na světě. Nezbytnými součástmi oděvu biouhlíře proto jsou:
kožené rukavice,
čepice, klobouk nebo šátek přes vlasy,
kožené chrániče předloktí či dlouhý rukáv,
uzavřené boty (ne sandále).
Asi není třeba dodávat, že veškeré součásti oděvu by měly být z přírodních materiálů, tedy hlavně z bavlny. Jakákoliv umělotina se při styku s žárem taví a může druhotně způsobit ošklivé popáleniny.
Při zacházení s již hotovým a chladným biouhlem popáleniny sice nehrozí, ale je-li uhel suchý, dost práší. Při práci s takto prašným materiálem doporučujeme používat ochranu dýchacích cest. Není to proto, že by biouhel byl snad toxický, ale jemný prach může citlivější lidi dráždit ke kašli. Dobře poslouží obyčejné respirátory FFP3, ale nám se osvědčily celoobličejové masky typu 3M 6800 s filtrem pevných částic, které chrání i sliznice očí.
Foto: Karolína Poláčková, Cirkus C
6. Lékárnička
I když budete při pálení biouhlu opatrní jako ježek v továrně na kondomy, může se stát, že se něco nepovede. Mějte vždy po ruce lékárničku s alespoň základní výbavou, do které patří:
desinfekce,
náplasti,
mast, gel či sprej na popáleniny,
sterilní obvaz a krytí,
nůžky.
Podle situace se může hodit i sada na vytahování klíšťat, paralen, nějaký painkiller a podobně. Samozřejmostí jsou léky na potlačení alergické reakce, pokud něčím takovým trpíte (např. antihistaminika). Variant a doporučení pro složení pohotovostní lékárničky najdete na internetu hodně, hlavní je nezapomenout ji pak doma.